Praktický výňatek z 240 stránkové knihy Dr. F. Batmanghelid Water for Health, For Healing, For Life (Voda pro zdraví, léčbu, život). Překlad Martina Regnerová 2014 (Voda zdravá, léčivá, životodárná). Autor je zakladatelem National Association for Honesty in Medicine (Národní asociace pro čestnost v medicíně), je autorem knihy Your Body's Many Cries For Water (Mnohá volání vašeho těla po vodě) a mnoha dalších knih.

Výňatek toho nejdůležitějšího z knihy

Knihu autor napsal po dvacetiletém vědeckém výzkumu v oblasti léčby nemocí vodou. Na lékařských školách se věnuje více než 600 hodin užívání léků, ale jen několik hodin je vyčleněno pokynům o stravování a o jídle. Autor předpovídá, že namísto zdlouhavých invazních, cenově nákladných medicínských postupů se primárním posláním medicíny stane prevence nemocí. Základní myšlenkou knihy je zjištění, že žízeň je až poslední záchranná brzda před dehydratací, která však neodstraňuje chronickou dehydrataci. Když máme žízeň, tělu již chybí tři dvoudecilitrové sklenice vody. Na žízeň vypijeme jednu sklenici. Žízeň zmizí, ale dehydratace ne. Chronická dehydratace je zákeřná a je příčinou mnoha nemocí. K pití vody nás nenabádají restaurace, jídelny, ani nemocnice, lázně, ani reklama. Příčiny nemocí se často prohlašují za neznámé a při léčbě se nezkoumají, ačkoli příčinou je často právě dehydratace. Autor vyzdvihuje pití vody víc než nepřesný pojem „pitný režim“. Voda je výživná látka, která sehrává rozhodující metabolickou roli ve všech fyziologických funkcích v těle včetně tvorby energie. Pouze voda, která není chemicky vázaná, generuje na buněčné membráně hydroelektrickou energii. Čaj, káva, alkohol a průmyslově vyráběné nápoje nemohou nahradit fyziologickou potřebu pramenité vody. Většina z nich obsahuje dehydrující látky jako například kofein. Změříme-li množství moči po požití takových nápojů, bude větší než vypité množství nápoje. Vodu tělo neskladuje. Když vyrobí potřebnou energii v buňkách, tělo opouští a odnáší sebou toxický odpad. Proto musíme pít vodu v průběhu celého dne.

Pocit žízně se s věkem dostavuje stále později. Chronické dehydrataci můžeme proto předejít pravidelným pitím vody, i když ještě nemáme žízeň. Předejdeme tak mnoha vážným nemocem, které se postupně objevují, jako její důsledek. Když je tkáň dehydrovaná, z buněk jako blumy se stávají buňky jako sušené švestky. Vysušené buňky nefungují stejným způsobem jako buňky hydratované. To je důvod vzniku mnoha nemocí.

Objev vodní léčby. Musíme si uvědomit, že voda přináší do buněk i mnoho dalších dobrot. Pitím vody se rozpouští a vylučuje mnoho usazenin, ale i minerály a vitamíny, takže potřebujeme nejen spravit dehydrataci, ale také dodat minerály a vitamíny, aby se mohlo opravit celé tělo.

Mechanismus je velmi jednoduchý. Naše vnímání žízně se mění postupně již od 20 let. Když se dostaneme do věku 70 let, můžeme už být viditelně dehydrovaní, a přesto nerozpoznáme potřebu pít vodu, i když by stála vedle nás. Neměli bychom proto čekat, až budeme mít žízeň. Voda je také hlavním zdrojem energie. Do doby, než dostaneme žízeň, ztratíme energii z vody, kterou jsme měli vypít dříve, než jsme žízeň dostali. Pokud nedovolíme, aby benzínová nádrž našeho automobilu vyschla, než zastavíme u pumpy a natankujeme, proč bychom měli dovolit, aby naše tělo dostalo žízeň, než si ve stánku u silnice koupíme vodu? Žízeň bychom nikdy neměli dopustit a vodu pít v průběhu celého dne. To si většina lidí neuvědomuje a myslí si, že stačí jenom dodržovat takzvaný pitný režim. Jde o zvyk. Chronické dehydrataci předejdeme pitím v průměru dvou litrů vody denně. Když pijeme dostatečné množství vody, ledviny odpočívají. Jedou na poloviční výkon. Moč je bezbarvá a to je dobré znamení. Když moč zežloutne, znamená to, že tělo začíná dehydratovat a když zoranžoví, pak je tělo skutečně dehydrované a některé části těla touto dehydratací trpí a reagují na ní bolestí a nemocí.

Kniha uvádí 46 důvodů, proč máme pít vodu a ne průmyslově vyráběné nápoje. Mezi nejdůležitější důvody patří:

-       Voda je hlavním zdrojem energie, generuje elektrickou a magnetickou energii v každé buňce. To je důležité zejména pro mozkové funkce. Voda tak aktivuje myšlení, prodlužuje dobu, po kterou jsme schopni udržet pozornost

-       Voda předchází ztrátě paměti v průběhu stárnutí a brání vzniku Alzheimerovy choroby, Parkinsonovy nemoci, RS, ALS

-       Voda značně zvyšuje účinnost imunitního systému v kostní dřeni, kde se imunitní systém vytváří

-       Voda zvyšuje schopnost červených krvinek vázat kyslík v plicích

-       Voda je nejlepší mazivo kloubů, meziobratlových plotének a střeva, zabraňuje zácpě

-       Voda vyhlazuje kůži, dodává očím lesk a třpyt a brání předcházení zeleného zákalu

-       Voda ředí krev a brání vzniku krevních sraženin

-       Voda může nahradit jídlo. Dehydratace se někdy hlásí pocitem hladu. Když dojde k dehydrataci, v buňkách ubývá zásoba energie. Buňky se pak stávají závislejšími na energii dodávané z potravy namísto z vody. Omylem pak jíme, abychom uspokojili skrytý pocit žízně. To je příčina nadváhy. Proto se často správně říká, že hlad je převlečená žízeň. Na hubnutí má značný vliv sůl. Když je tělo dehydrované, potřebuje zvýšit zásoby vody a to může učinit pouze tehdy, pokud má k dispozici sůl. Soli se domáhá v konzumovaných potravinách, což je důvodem k přejídání. Pijte vodu, nebudete se přejídat a budete hubnout

-       Voda pomáhá odvrátit návykové potřeby včetně kofeinu, alkoholu a některých drog

Jak odhalit chronickou dehydrataci

Rozpoznání dehydratace můžeme rozdělit do tří skupin: I. Celkově vnímané pocity, II. Zdravotní potíže spojené s regulací tekutin v těle a III. Lokální indikátory dehydratace.

I. Celkově vnímané pocity

Pocit únavy bez pádného důvodu. Vodu jako hlavní zdroj energie v těle nenahradí energie z jídla, pokud jídlo není rozloženo (hydrolyzováno) vodou. Vodní elektřina, která vzniká v nervových drahách spojených se svaly a klouby, se používá též pro přenos funkčních povelů.

Pocit návalu horkosti. Když mozek nemá dostatečné množství vody z krevního oběhu, vydá povel k rozšíření cév, které má na dosah.

Pocit podrážděnosti a popudlivosti, přehnaná netrpělivost, vztek, výbušnost. Podáním dvou sklenic vody dojde vždy ke zklidnění.

Pocit úzkosti, sklíčenosti, deprese. V medicíně kdysi platilo, že povinností lékaře je pacienta rozveselit, zatímco ho příroda léčí. Voda a minerály mají lepší účinek než léky proti depresi.

Poruchy spánku. Voda s pár zrnky soli na jazyku obnovuje spánkový rytmus.

Dušnost u jinak zdravého jedince. Napít se vody zejména před cvičením a tělesnou námahou zahání dušnost.

II. Zdravotní potíže spojené s regulací tekutin v těle

ASTMA. Mechanizmus žízně v těle řídí neurotransmiter histamin. Při dehydrataci se významně zvyšuje jeho tvorba. Jeho zvýšené uvolňování způsobuje křeče průdušinek a tím dochází k jejich zúžení. Histamin také tvoří hustý hlen, který průdušinky částečně ucpává a chrání tak jejich vnitřní výstelkovou vrstvu před vypařováním vody dýcháním. To je v podstatě důvod, proč u astmatiků dochází k zablokování proudu vzduchu v plicích. Hojné používání antihistaminik omezuje tvorbu histaminu. Dýchání se tak zlepší, ale příčina, dlouhodobá dehydratace zůstává. Pro úlevu stačí několik zrnek soli na jazyk a vypití dvou sklenic vody. Voda je nejlepší antihistaminikum. Trvale zvýšený histamin také může potlačit imunitní systém v jeho centrální řídící stanici v kostní dřeni. Dehydratace má proto vliv i na vznik alergií.

VYSOKÝ KREVNÍ TLAK. Proč je postupné zvyšování krevního tlaku ukazatelem postupně se rozvíjejícího nedostatku v těle? Vysvětlení spočívá v několika systémech tělní regulace vodního hospodářství. Jeden ze systémů způsobuje úbytek vody v těle poklesem objemu vody v buňkách o 66%, v mimobuněčném prostoru o 22% a objemu vody zadržované v krevním objemu pouze o 8%. Aby krevní cévy zůstaly plné, dojde nejprve k uzavření vlásečnic a časem se sevřou i stěny větších cév. Že při tom dojde ke zvýšení krevního tlaku nutného pro překonání zúžených cév je nabíledni. Namísto pití vody sáhneme po lécích na ředění krve, aby mohla snáze protékat ucpanými cévami nebo po lécích zpomalujícími tep srdce, aby se tolik nenamáhalo protlačováním krve neprůchodnými cévami, a čekáme, až se z některé ucpané části cévy utrhne kus sraženiny, aby mohl způsobit infarkt nebo mrtvici. Již zde bychom si měli uvědomit jak moc je pití čisté vody životně důležité. Příčin je však víc. Jak souvisí krevní tlak a sůl? Sůl reguluje hladinu vody vně buněk. Draslík, hořčík a vápník uvnitř buněk. Sůl je sice nad zlato, ale příliš zlata škodí. Denní jídelníček by měl obsahovat pouze 3 až 4 gramy soli. Soli jíme příliš mnoho, zatímco draslíku málo.

ZÁCPA. Voda v tuhém odpadu v tlustém střevě působí jako mazivo, které usnadňuje pohyb odpadu. Část tenkého střeva a většina tlustého střeva však podléhá řízení regulátorů vody, které jim velí znovu vstřebat z tuhého odpadu tolik vody, kolik jí mohou ostatní části těla potřebovat. Čím více tělo vodu potřebuje, tím se vyvíjí větší nátlak na oddělování vody a jejímu zpětnému vstřebání sliznicí střeva pro potřeby organizmu. Čím víc je tělo dehydrováno, tím víc se zpomaluje pohyb odpadu ve střevě, aby byl dostatek času na opětovné vstřebání vody z tuhého odpadu. Výsledkem je zácpa. Chronická zácpa potom způsobuje hemeroidy, polypy a záněty tlustého střeva jako úvodní fázi rakoviny tlustého střeva a konečníku. 

Do opětovného vstřebávání vody se také zapojuje iloecekální regulační chlopeň mezi tenkým a tlustým střevem, která poskytuje tenkému střevu čas, aby z dosud nezformovaného odpadu získalo co nejvíc vody. Při určité dehydrataci může být její uzavírání natolik silné, že vyvolává křeč a bolest, kterou si můžeme splést s bolestí slepého střeva, u žen vaječníků a dělohy. Nepříjemné a drahé laparoskopické vyšetření pochopitelně nic nezjistí. O kterou bolest se jedná, zjistíme testem. Při dehydrataci se po vypití sklenice vody bolest sníží a při vypití druhé sklenice zmizí zcela.

III. Lokální indikátory dehydratace

Lokální bolesti předcházejí nevratnému poškození původně zaobleného tvaru buňky do scvrknuté švestkové křížaly. Na kyselost prostředí v organizmu nás upozorňuje mozek bolestí. Některé projevy bolesti se projevuji jako

PÁLENÍ ŽÁHY. Pálení žáhy se postupně zvyšuje, až může skončit bolestí žaludečních vředů. Podobě jako tělo vysílá signál bolesti z hladu, vysílá i signál bolesti z žízně, který si často pleteme s hladem, proto se přejídáme. Pokud se tento signál projeví jako pálení žáhy po jídle, dostáváme léky na gastritidu, místo toho, abychom pili vodu. Hlenová vrstva v žaludku chrání stěnu žaludku před popálením kyselinou. Dehydratace mění konzistenci této hlenové bariéry, což umožňuje pronikání kyseliny touto hlenovou bariérou k buňkám pod ní. Tak vzniká pálení žáhy. 

V místě vředů byl v posledních letech objeven helikobakter. Je mu připisována infekční příčina žaludečních vředů. Léčí se antibiotiky. Ukazuje se však, že helikobakter je přátelská bakterie. Je to součást zdravé flóry, která žije ve střevech téměř všech zvířat, aniž by jim to způsobovalo žaludeční vředy. To se ovšem od vědců farmaceutického průmyslu nedovíme.

BOLESTI KLOUBŮ. Výskyt bolesti v místech s nedostatečnou cirkulací vody, která má odvádět lokálně vznikající kyselost a odpadní látky patří do série nově chápaných signálů nedostatečně zavodněného organizmu. Normální prostředí kloubní chrupavky je zásadité. Při dehydrataci se mění v kyselé. Tato kyselost zvyšuje citlivost nervových zakončení, které registrují bolest. Odstraňovat kyselost v kloubech pomáhá opět sůl. Předává jí vodě, která jí odnáší pryč. Hladina soli v krevním séru v něm udržuje potřebnou hladinu objemu tekutin a tím její vydatnější proudění chrupavkou. Při vydatném příjmu vody a nadměrném pocení je proto nutné doplňovat sůl. Dlouho trvající dehydratace, která chrupavku o vodu ochuzuje, vyvíjí zvýšené tření a smykové napětí na styčných chrupavčitých plochách uvnitř kloubů. Chrupavčité buňky pak rychle odumírají. Senzorické buňky v dané oblasti začnou vysílat zoufalé signály, že situace musí být neodkladně napravena. Učiní pokus získat vodu pro chrupavčité buňky z krevního oběhu. Tím se do jisté míry zajistí lubrikace uvnitř kloubu. To však nestačí k efektivnímu udržení rychlosti růstu chrupavky, která má nahradit odumřelou tkáň.

Vliv dehydratace na některé další nemoci

PARKINSON, ALZHEIMER. Mozek je oddělen od krve systémem, který se nazývá mozková bariéra mezi mozkem a krví. Dehydratace může tuto bariéru narušit. Vzniklé mikroskopické krvácení (vaskulitida) se přeměňuje na léze, které jsou typickým znakem většiny neurologických onemocnění, jako roztroušená skleróza, Parkinsonova a Alzheimerova choroba.

NERVOVÉ PORUCHY, NEUROTRANSMITERY A DEHYDRATACE. Neurotransmitery jsou nízkomolekulární chemické látky pro přenášení nervových vzruchů. Nervové systémy v těle se podobají kabelovým sítím v zemi, které propojují různé oblasti. Stejně jako kódy a vlnové délky rozlišuji jednu kabelovou televizní stanici od druhé vysílané po stejných kabelech, různé chemické látky, které využívá nervová soustava, rozlišují činnost jednotlivých mozkových center. Lidské tělo používá podobnou technologii přenosu různých informací po stejných nervových drahách. Pro přepínání tělo využívá systém elektrických impulzů a chemických látek. Nervové buňky produkuji nejrůznější druhy neurotransmiterů a uskladňují je ve svých nervových zakončeních. Zde čekají na elektrický impuls, který je pošle na potřebné místo určení. Odesílaná informace se předává v nervových vláknech odděleně od předchozích informací generovaných v ostatních částech těla. Různé chemické látky uskladněné v nervových zakončeních tak rozpoznají povely centrální stanice. Nervových systémů je v těle mnoho. Každé nervové vlákno je obaleno izolační vrstvou převážně z kolagenu. Porušením této ochranné vrstvy dochází ke zmíněným chorobám.

MOZKOVÉ PŘÍHODY. Alkohol, sluneční žár a nedostatek vody je vražedná kombinace, která může způsobit těžkou dehydrataci mozku. Možné přicházení mrtvice lze rozpoznat podle brnění, znecitlivění části těla, neschopnosti souvisle mluvit. Zde pomůže vypití dvou džbánů vody a jednoho džbánu pomerančového džudu s trochou soli – přibližně 5l tekutin ještě před tím, než se vytvoří krevní sraženiny následované neurologickými příznaky.

ZVÝŠENÁ HLADINA CHOLESTEROLU V KRVI. Po konzumaci jídla je krev koncentrovaná. Časová prodleva mezi přísunem jídla a dehydratačním vlivem koncentrované krve může způsobit hromadění cholesterolu a zvýšení aktivity v buňkách jater a výstelce tepen. Časem vznikne fyziologická cesta pro zpracování a ukládání cholesterolu ve výstelce krevních cév. To je další důvod, proč se musíme naučit půl hodiny před jídlem pravidelně vypít alespoň necelý půllitr vody. Tak dojde k důkladné hydrataci tělních buněk ještě před kontaktem s koncentrovanou krví po přísunu potravy. Zároveň budeme mít dostatek vody pro trávení a dýchání, aniž by tělo muselo čerpat z vodních rezerv zadržovaných uvnitř buněk vystýlajících krevní cévy. Cholesterol je vlastně prozatímní zachránce, který dává tělu čas, aby se ze svých problémů zotavilo (více viz pojednání o buněčné a potravinové medicíně na stránkách SPCN). Takže problém není v zablokovaných tepnách vlivem lepivosti cholesterolu, jak farmaceutický průmysl lidem vštěpuje. Nikde v dějinách lékařství neexistuje jediný záznam o případu, kdy cholesterol zablokoval v těle žíly. Nikdy bychom neměli zasahovat do cholesterolu, aniž bychom věděli, proč začalo tělo zvyšovat jeho hladinu. Pozor. Enzymy, které štěpí tuky, se aktivují až po první hodině chůze a po dobu dvanácti hodin zůstávají aktivní. Zde máme důvod proč chodit na procházky dvakrát denně.

OSTEOPORÓZA. Je snižování celkového objemu kostní hmoty, když rychlost resorpce převyšuje rychlost tvorby kostní hmoty. Pevnost kostí a jejich objem začíná klesat. Chronická dehydratace trvající 10 až 30 let spouští tvorbu histaminu a ten aktivuje tvorbu prostaglandinu E, jenž je zodpovědný za rozpad kostí. Proto je důležité v průběhu dne vypít 8 sklenic vody. Jde o zvyk, stejně tak jako u cvičení. Cvičení obnovuje mimo jiné rovnováhu ve prospěch tvorby kostní hmoty. Dostatečný příjem vápníku například z mléčných výrobků pro pevné kosti nestačí. Vápník se do kostí nevstřebává, pokud jej nedoprovází vitamín D. Sluneční svit mnění cholesterol v kůži na vitamín D, který podporuje vstup vápníku do kostí. Pro prevenci osteoporózy je důležité vystavovat se rannímu slunečnímu svitu.

Jak můžeme vodou nemoci léčit

Podle současných pohledů na lidské zdravotní problémy lékaři nesmí používat u chronických nemocí slovo vyléčení. Při nejlepším mohou problém „řešit“ a doufat, že „dočasně poleví“. Souvisí to s tím, že lékařský výzkum se až dosud provádí na základě předpokladu, že mnoho zdravotních potíží je nemocemi neznámého původu, zatímco mohou být projevem dehydratace a jejích komplikací. Jak již bylo řečeno, voda je výživná látka. Vyrábí energii.

Páteří léčby vodou je jednoduše příjem vody a soli a dalších minerálů, které se z těla vylučují zvýšenou dodávkou vody. Také vyvážená strava bohatá na vitamíny a minerály a pravidelné cvičení, takové, které je možné provozovat do vysokého věku, nejlépe chůze. Vyloučení umělých sladidel z jídelníčku by mělo být absolutní nutností. Vodu bychom měli pít po dvou decilitrových porcích rozložených do celého dne. Obzvlášť důležité je nejen pití půl hodiny před jídlem, kterým si připravíme trávicí trakt, což je obzvlášť důležité u lidí trpících gastritidou, pálením žáhy, žaludečními vředy a plynatostí při zažívání. Pro dokončení trávení a vyrovnání dehydratace způsobené rozkladem potravin bychom měli pít vodu také dvě a půl hodiny po jídle. Také ráno ihned po probuzení je dobré vypít půl litru vody pro vyrovnání dehydratace vzniklé během spánku, kdy se krev stala hustou, a klouby ztuhlé.

Vodu bychom měli pít také kdykoli, když pocítíme žízeň, třeba i uprostřed jídla. Příjem vody uprostřed jídla nijak drasticky neovlivňuje trávení, avšak dehydratace uprostřed jídla ano. Co se chemických pochodů v těle týče, voda a ostatní tekutiny jsou dvě rozdílné věci. Tělo potřebuje vodu a nic jí nenahradí. Mléko není nápoj, je to jídlo. Kofein dehydruje tělo a tlumí enzymy využívané při tvorbě paměti. Vypitím pěti až šesti šálků kávy denně se zdvojnásobuje pravděpodobnost vzniku infarktu. Nápoje s umělými sladidly jsou nebezpečnější než s obyčejným cukrem. Do devadesáti minut po požití umělého sladidla se dostavuje pocit hladu, takže jíme víc, než potřebujeme a tloustneme. Bylo také zjištěno, že aspartam má na svědomí zvýšený výskyt mozkových nádorů a záchvatů.

DŮLEŽITÝ MINERÁL JE SŮL. Sůl ve spolupráci s ostatními minerály snižuje krevní tlak. Minerály jsou za posledních padesát let v půdách chudší nejméně o 80%. Proto je musíme do jídla přidávat. Se stárnutím se u mnohých z nás v žaludku tvoří stále méně kyseliny. Lidé, kteří mají potíže s trávením, by si měli navyknout k jídlu sníst kousek citrónu, kyselou okurku, či nakládanou zeleninu. 

Sůl je životně důležitá látka zejména pro lidi trpící astmatem, alergiemi nebo jinými autoimunitními nemocemi. Sůl spolu s vodou a draslíkem řídí obsah vody v těle. Nutí vodu, aby jí dělala společnost vně buněk. Přirozeným zdrojem draslíku, na rozdíl od přirozeného zdroje soli, je strava bohatá na ovoce a zeleninu. Mořská sůl je obohacená o minerály, ale obsahuje málo jódu. 

Kromě regulace obsahu vody v těle má sůl mnoho dalších funkcí. Je nepostradatelná pro funkci ledvin. Odstraňuje zde nadbytečné kyseliny a odvádí je do moči. Bez dostatečného množství soli v těle bude jeho vnitřní prostředí stále kyselejší. Sůl je nezbytná pro udržení hladiny serotoninu a melatoninu v mozku. Je důležitá pro prevenci a léčbu rakoviny. Zvyšuje objem cirkulující krve, která přivádí kyslík k rakovinovým buňkám. Kyslík rakovinové buňky zabíjí. Také nedostatečné ovládání močového měchýře a únik moči může způsobovat nízký příjem soli. 

Pijeme-li dostatek vody a vůbec nesolíme, v krevním oběhu nezůstane dostatek vody, aby byly naplněny veškeré krevní cévy. To vede u některých lidí až ke mdlobám, u jiných k zúžení tepen provázeným zvýšením krevního tlaku. Sůl je rovněž nezbytná pro regulaci spánku. Přirozený hluboký spánek se dostaví po vypití sklenice vody a vložení několika zrníček soli na jazyk. Sůl na jazyku s vodou může také zastavit nepolevující suchý kašel. Při častém pití džusů, které nedoporučujeme, je dobré přidávat do nich trochu soli pro vyrovnání působení sodíku a draslíku. Na každé dva litry vypité vody bychom měli spotřebovat necelou půlku kávové lžičky soli.

Další podněty pro uchování zdraví

BÍLKOVINY. Devadesátikilový člověk potřebuje 120 gramů bílkovin denně. Vajíčko má asi 50gramů bílkovin, 30 gramů masa jakož i tvrdého sýra obsahuje 7 gramů čistých bílkovin. Luštěniny jako fazole, čočka, jsou z 24% bílkoviny, špenát je ze 13% bílkovina. Již se prokázalo, že strava obsahující vysoké dávky vajec neovlivňuje hladinu cholesterolu v krvi. Dehydratace způsobuje koncentrovanou kyselou krev, která v pulzech naráží na oslabené křehké buňky výstelky tepen, kde způsobuje oděrky, na kterých vzniká zánět, a tím podmínky pro tvorbu ateromových plátů a ucpávání cév. Žíly se nezanášejí, ačkoliv krev v nich proudí pomaleji, což by mělo způsobovat rychlejší zanášení cholesterolem než v cévách, ale nezpůsobuje.

ESENCIÁLNÍ TUKY.  Tuk je základní potřebnou živinou pro tělo. Je to základní stavební materiál buněčné stěny a pro tvorbu mnoha hormonů v těle. Důležitý je poměr esenciální kyseliny omega-6 k omega-3. Měl by být 1:3. U běžné stravy je tomu naopak. Proto je nutné omezovat omega-6 a zvýšit příjem omega-3. Správný poměr má například olej z lněných semínek a zrníček hroznového vína. Je nutné se vyhýbat uměle vyráběným tukům. Pravé máslo je bohatým zdrojem vitamínů rozpustných v tucích. Pokud tělu nedodáme zdravé tuky, pokusí si je vyrobit z uhlohydrátů běžné stravy. Dokončit však tento proces tělo neumí a nedokončený produkt začne ukládávat. Tak někteří lidé nepřiměřeně tloustnou.