Zdraví má dvě složky: tělesnou a duchovní

Následující alarmující informace jsou určeny zejména upřímně věřícím lidem. Nepocházejí z filosofií, ani náboženských tradic. Jsou převzaté výhradně z nejstarší a nejpřekládanější knihy na světě, ze Stvořitelova Dopisu lidstvu, ve kterém najdeme jeho nádherný původní plán s člověkem a popis smyslu lidského života. Stvořitel je nepředstavitelně inteligentní láskyplná duchovní bytost. Ve své lásce se proto rozhodl, že svou vesmírnou neviditelnou nehmotnou duchovní rodinu rozšíří o dalšího člena o hmotného člověka. Tak se objevila planeta Země vhodná k obydlení a na ní člověk tak dokonalý, aby mohl žit věčně a nemusel nikdy zemřít. Věčný život bez umírání měl smysl, pokud by všechno, co člověk bude dělat bylo motivováno nesobeckou láskou ke Stvořiteli, i k ostatním lidem. Lásku nelze nařídit, ani zakázat, protože musí vycházet z čistého upřímného srdce. Proto člověk dostal možnost uvědomovat si sám sebe, rozumět tomu proč jsme tady, využívat daru svobodné vůle, víry a svědomí, aby lásku, city a smysl pro krásno mohl předávat dál. Srozumitelné vysvětlení nechal zapsat do Dopisu lidstvu. Tyto dary nemohly vzniknout evolucí náhodných vývojových změn koloběhu života z první bakterie, jak tomu věří nevěřící. Nepředstavitelná složitost programového vybavení řídícího aparátu buňky vylučuje jakoukoliv možnost náhodného vývoje.  To je v souladu se základním přírodním zákonem entropie, že všechno v přírodě postupně podléhá rozkladu. V Dopisu lidstvu se píše, že člověk se „stal živým tvorem, živou duší“ jako každý jiný živý pozemský tvor.  (Bible 1.Mojžíšova 2:7 KB, NS). Člověk nemá nesmrtelnou duši, která po smrti opouští tělo. Člověk je duše původně stvořená k věčnému životu na zemi. Člověk dostal darem svobodnou vůli, ale ne schopnost si určovat, co je pro něj dobré a špatné. Lidstvo si tedy nemůže úspěšně vládnout samo sobě a určovat, co je pro člověka dobré a co špatné.

Matematický pohled. Zdraví si můžeme představit jako bod na zdravotní ploše, který má dva průměty podobně jako komplexní čísla. Průmět bodu zdraví na vodorovnou materialistickou horizontálu znázorňuje hodnotu fyzického zdraví. Průmět na kolmou duchovní vertikálu odpovídá duchovnímu zdraví. Zdravý člověk potřebuje obě složky. Tělesnou i duchovní. Složku horizontální i vertikální. Základem fyzického zdraví je zdravá životospráva. Základem duchovního zdraví je pravidelný příjem duchovní výživy. Duchovní výživa je založená na pokojném myšlenkovém i citovém zažívání informací o původu člověka, o smyslu jeho existence a na trvalém poznávání našeho Stvořitele. Pokud chceme zůstat duchovně zdraví, musíme se podle toho chovat a žít.

Duchovní člověk se musí, podobně jako tělesný člověk, nejdříve duchovně narodit. Pak musí duchovně růst, až do duchovní dospělosti a zralosti. Duchovní potřeby do nás Stvořitel vložil již při stvoření ke své podobě.

Duchovní výživa duchovního člověka se v mnohém podobá tělesné výživě. Duchovní výživu přijímáme v tištěné nebo v duchovní kulturní podobě. Může být zdravá a výživná, ale také duchovně nezdravá nebo zkažená. Aby se duchovní člověk mohl duchovně zdravě rozvíjet, potřebuje podobně jako malé dítě přijímat nejdříve základní duchovní poznání, duchovní „mléko“. Jakmile pominou dětské duchovní rysy, duchovně zralý člověk začíná hluboce přemýšlet, uvažovat a rozjímat o našem Stvořiteli, podobně jako to dělal například apoštol Pavel nebo král David. Opakem meditace.

Duchovní podvýživa může vést k duchovním nemocem. Pro ochranu tělesného zdraví potřebujeme vydávat fyzickou námahu. Pro ochranu duchovního zdraví potřebujeme posilovat svou víru duchovní námahou. Jinak se dostaví duchovní slabost, necitlivé svědomí a duchovní civilizační nemoci. Duchovní člověk rozumí třem základním duchovním otázkám.

Dobře rozumí katastrofálním následkům snahy lidí vládnout si na zemi sami. Určovat co je pro člověka dobré a co ne, je právo našeho Stvořitele jako milujícího Otce svých dětí. Svým prvním dětem to Otec vysvětlil hned na začátku. V jejich vlastním zájmu jim zakázal překročit ochrannou bariéru, za kterou je prostor neslučitelný s věčným životem. Tato ochranná bariéra představuje zákaz ovoce symbolického „stromu poznání dobrého a špatného“. Svým postojem k tomuto zákazu tak lidé dostali možnost uznat právo jejich Otce na poslušnost. Poslušnost, ne ze strachu, z povinnosti nebo ze zvyku, nebo „něco za něco“, ale z nezištné lásky k němu jako k milujícímu rodiči. Jinak by každé konání časem zevšednělo a věčný život by tak ztratil smysl. Co by se stalo?

Pokud by lidé tento zákaz přestoupili, znamenalo by to, že si zvolili vlastní duchovní cestu, na které svého Otce už nepotřebují. Ocitli by se tak v nebezpečném, život ohrožujícím prostředí. Asi jako kdyby domácí ovce utekly z ochranné bariéry starostlivému pastýři do divoké přírody mezi vlky a tam hledali „lepší“ pastvu. Původní význam slova hřích je „minutí se cílem“. Věčný život člověka by se tak minul cílem. Lidé by byli hříšní, časem by museli zemřít a vrátit se zpět do chemických prvků země, odkud byli vzati.

Duchovní člověk chápe, že věčný život neznamená nesmrtelnost. Když se v neviditelné vesmírné duchovní rodině objevili pozemští hmotní lidé, mohli se věčně radovat z toho, že nad nimi bdí jejich Otec. Nemuseli nikdy zemřít, pokud by se sami neodpojili od zdroje života. V Dopisu lidstvu proto nacházíme hlavní horizontální a vertikální zásadu věčného života: „Člověk bude žít nejen z chleba, ale z každého slova, které vychází Jehovovými ústy“ (Matouš 4:4 překlad NS).

Duchovní člověk rozumí třetí nejvážnější věci. Proč může i dokonalý duchovní tvor selhat, jako ten, který byl pověřený dohledem nad lidmi. Tento tvor začal toužit, aby ho lidé uctívali místo Otce. Představoval si, jak budoucí vládu nad lidstvem uchvátí podlým způsobem pro sebe. K prvním lidem promluvil z duchovní sféry jakoby lidským hlasem a Stvořitele očernil jako lháře. Vyřkl smrtonosnou lež, že člověk Boha nepotřebuje. Řekl: „Bůh ví“, že když zakázané ovoce pojíte, „nezemřete smrtí … a budete jako Bůh“ (1. Mojžíšova 3:4,5 Bible Kralická). To znamenalo, že když zákaz neposlechnete, nic se nestane. Boha už nebudete potřebovat, protože si budete sami svobodně rozhodovat, co je pro vás dobré a špatné jako Bůh. Místo smrti, kterou vidíte u zvířat, nezemřete, ale budete nesmrtelní jako on. Bůh to ví, ale protože vás nemá rád, tak vám to zatajil.

Z původně věrného duchovního tvora se tak stal vražedný odpůrce (hebrejsky Satanas) a pomlouvač (řecky Diabolos). Česky Satan a Ďábel. Tento neviditelný duchovní tvor tak nastražil past, do které se lidé nechali chytit a zákaz přestoupili. A teď se vžijme do pocitů láskyplného milujícího Otce. Před celým vesmírem byl pomluven jako lhář. Jeho svaté jméno tak bylo pošpiněno, znesvěceno.

Stvořitel začal okamžitě jednat a ihned připravil záchranný plán svého projektu se zemí a lidmi a posvěcení svého jména. Tak byl zahájen časově náročný symbolický soudní proces, jehož průběh Stvořitel nechal postupně zapisovat do Dopisu lidstvu. Tento soudní proces nakonec dokáže, jestli má pravdu Satan se svou nabídkou „svobodného“ a „šťastného“ života nezávislého na Otci. Sepisování dopisu trvalo asi 1600 let. Dokončený byl v prvním století našeho letopočtu a je známý pod názvem Bible. Zde se dočteme, které svědky Bůh k soudu zve a jakým způsobem dojde k odhalení pravdy. Čteme tam v jakém pořadí se budou střídat světové velmoci, do jakých konců lidstvo dospěje na své cestě nezávislosti na Stvořiteli a jak bude člověkem zdevastovaná země obnovena.

V den, kdy první lidé ztratili možnost žít věčně, jim byly zablokovány všechny fyziologické mechanizmy věčného života. V lidském organizmu začala působit konstantní složka stárnutí. V první polovině života během bouřlivého vývoje organizmu se téměř neuplatňuje. Ve druhé polovině života se fyzický vývoj člověka zastavuje a složka stárnutí vrací člověka pomalu zpět dolů, do atomů prachu zemské půdy stejně jako u zvířat. Tak to bylo slíbeno. Nikoli nahoru do nebeských výšin, jak to bylo zalháno. Viz Poznámka o znovuzrození.

Návrat do života je možný pro ty, kdo zemřeli kvůli dědičné vině našich prvních prarodičů „první smrtí“. U Boha se proto neshromažďují nesmrtelné duše, ale pouze informační kopie zemřelých lidí, připravených na budoucí vzkříšení z mrtvých. Vzkříšení lidé se pak v budoucnu mohou setkat se svými milovanými zemřelými a spolu se budou všichni radovat z pozemského života. Tak, jak to Stvořitel původně naplánoval a pro radost z naděje slíbil ve svém Dopisu.

V přicházejícím novém světě bude první smrt neboli všeobecný hrob lidstva, postupně vyprázdněn vzkříšením. Hřbitovy budou vyklizeny a první smrt přestane existovat. Zůstane pouze „Druhá smrt“. „První“, ani „druhá smrt“ nepálí, ani nebolí. Mrtvému již nemůže ublížit. Mrtvý už nic necítí, protože je mrtvý. Bolí však to, že „druhá smrt“ je věčná…

Satan i démoni se umí proměňovat v „anděla světla“, aby dokázali, že život po smrti pokračuje dál. Jsou to oni, kdo stojí za nadpřirozenými optickými i zvukovými úkazy a přeludy, a za posmrtným strašením například na starých hradech a zámcích. To oni vydávají hlasy zemřelých. To oni připomínají informace o minulých životech, stojí za novodobými zázraky a zneužívají dosud neprobádané skryté schopnosti lidského těla. To oni stojí za okultními projevy spiritismu, démonismu, esoterismu, genderizmu, to oni uzdravují vírou a předpovídají budoucnost.

Odvádějí tak pozornost většiny věřících od hlavního námětu Bible, aby lidé věřili stovkám různých náboženství v posmrtný život v nebi s bohem, v nirvánu a měli strach z pekelných muk. Většina věřících pokládá první tři kapitoly Dopisu lidstvu za pouhou legendu! Například kardinál Vlk prohlásil, že „První kapitoly Bible nesmíme brát doslova, protože to je jen literární vyjádření tehdejší doby“. Přitom je to nejdůležitější část celé Bible, na které je postaveno vše ostatní.

Satan tak lidem nabídl natolik nabouranou duchovní „vertikálu“, že mnoho „věřících“ nevidí nic závadného ani na evoluční teorii.

S posmrtným životem se v původním stvořitelském plánu se zemí nepočítalo. A v tom je právě ten největší problém upřímné pravé víry a duchovního zdraví. Mnozí „věřící“ lidé dokonce věří, že Satan není duchovní osoba. Nanejvýš jen koncentrované zlo v člověku. Mesiáš, Král vlády nebeského Božího království, je pro mnoho věřících jen miminko v jesličkách, nanejvýš jeden z proroků. Lidé často věří, že ani Bůh není osoba, ale jen všeobecný vesmírný princip jako zdroj informací. Říkají, „bůh mě osvítil, takže já vlastně ani věřit nemusím, protože já vím. Vím, že bůh je ve mně, že je mou součástí, proto musím poznávat hlavně sebe, své ego. Význam Bible tak poklesl až na úroveň jiných zajímavých knih. Taková víra nevede k duchovnímu zdraví, ani k věčnému pozemskému životu. Jak bylo již řečeno, cílem duchovního člověka není pomalé umírání, ale život s touhou milovat Boha, uctívat ho z lásky k němu a žít věčně zde na zemi.

Stvořitel se postaral, aby se jeho poselství uchovalo do dnešní doby. Dokládají to tisíce nalezených opisů Bible a jejích částí. Například po objevu Kumránských svitků hlásaly palcové titulky: „Zklamání vědy“. „Nic nového“. „Nalezené opisy textů Bible z třetího století před naším letopočtem souhlasí s dnešními překlady až na drobné gramatické odchylky“.

Nedozírná cena Bible je v jejím návodu, co musíme udělat pro svou záchranu. Co udělat, aby nás to nesmetlo do „druhé smrti“? Protože to tentokrát nebude potopa, záchrana bude spočívat v duchovní činnosti podpory Království a jeho vlády, Tato podpora označí člověka pro přežití tak viditelně, jako zárubně dveří natřených beránčí krví při odchodu Izraelitů z egyptského otroctví.

K odvádění pozornosti od návodu k záchraně „andělé světla“ používají spiritizmus a démonizmus. Například vytlačují rodinu na okraj společnosti jako přežitek. Používají také pomluvy, dezinformace a strach. Ti, kdo se nebojí mluvit o plánu se zemí vědí, že je za to podle Bible čeká pronásledování, stejně jako Krista a apoštoly.

Poznámka ke znovuzrození. Stvořitel již dávno svěřil vládu nebeského Království svému prvorozenému vzkříšenému neviditelnému Synu. Jeho připravovanou vládu nad zemí průběžně doplňuje sám Otec o věrné jednotlivce z lidstva. Výběr členů vlády dosud stále probíhá. Bude brzy ukončen a „zapečetěn“. Tento výběr znamená odložení pozemského těla a přeměnu neboli znovuzrození do těla vhodného k životu v nebi pro spoluvládu s Kristem. Toto znovuzrození se zneužívá na „důkaz“, že všichni dobří lidé budou znovuzrozeni do nebe. To však nedává smysl, protože pak by nebylo komu vládnout na zemi a původní Boží záměr se zemí by se nemohl uskutečnit. Nebeská vláda Božího Království bude řídit obnovu země do podoby, jakou měl ráj v zahradě Eden. To bude trvat tisíc let. Převzetí vlády nad zemí začne krátkou celosvětovou selektivní očistou neboli „dnem soudu“. Jeho účelem bude zničení nepřátel Království a záchrana života na zemi.

Až skončí tisíciletá obnova země, milující Král a Velekněz, Boží syn, Mesiáš, česky Kristus, předá očištěnou zemi a dočasně svěřenou vládu království nad zemí zpět do rukou svého všemohoucího Otce. Soudní proces bude ukončen. Nevinní budou osvobozeni a viníci přejdou do „druhé smrti“ stejně jako Adam s Evou. Dál už nebude potřebný žádný další král, ani velekněz, ani jiný prostředník mezi člověkem a Bohem. Všechny fyziologické funkce nutné pro věčný život budou obnoveny a složka stárnutí bude zablokována. Na konci už budou všichni lidé stejně dokonalí jako Adam. Modlitba „Otče náš“ o posvěcení, očištění Otcova jména a příchodu jeho Království bude vyslyšena. Kruh původního láskyplného Božího záměru se zemí a člověkem, se tak uzavře.

Více informací rubrika KONTAKT                        revidováno  23.3.2025